V první části této série jsme rozebírali, proč může být užitečné využívat typologii osobnosti při tvorbě fiktivních postav – i při samotném psaní. Jak ale takový přístup vypadá v praxi? Podívejme se blíže na to, jak může zapojení typologie osobnosti do rozvoje postav přispět k jejich uvěřitelnosti a realističnosti – včetně několika příkladů.
Konzistence
Když má autor stále na paměti osobnostní typ postavy, může pro ni psát ucelené a věrohodné chování. Vyhne se tak matení či dráždění čtenářů zdánlivě nahodilými nebo nesourodými činy. Uveďme si to na příkladu.
Příklad: Seržantka Denise Washingtonová (Neklidný Protagonista, ENFJ-T) byla při každém zásahu vždy první, kdo prošel dveřmi. Neústupná už od prvního dne ve sboru chtěla dokázat své kvality v mužském kolektivu, který ji občas málem pohltil. Svou práci dělala s hrdostí a rázně se snažila prorazit zastaralé myšlení oddělení stejně důrazně, jako kopala dveře během razie.
Odkaz na model typologie osobnosti Neklidný Protagonista dává autorovi vodítko, jak se tato postava pravděpodobně zachová v různých situacích. Je odvážná, směřuje kupředu, idealistická a neklidná. Znalost jejích povahových rysů a způsobů chování autorovi napoví, jak se třeba postaví ke konfliktu s kolegou, hádce s partnerem, úmrtí v rodině nebo i obyčejné nehodě, když dítě rozbije lampu. Tak je postava konzistentní v kterékoliv části příběhu.
Někdy je potřeba, aby postava udělala něco, co není pro její osobnostní typ typické. V takových případech by měl autor čtenáři důvod takového chování vhodně osvětlit (k tomuto tématu se podrobněji vrátíme ve třetím dílu).
Motivace
Vědomí chování vycházejícího z osobnostních rysů pomáhá autorům tvořit postavám promyšlené motivace, které se současně dobře propojí s minulostí a osobními detaily postavy.
Příklad: Arman (Asertivní Logik, INTP-A) bloumal po chalífátu, nenašel radost v otcově řemesle ani útěchu po boku matky – a jejich nespokojenost ho příliš netrápila. Vzrušení z objevování ho znovu a znovu vábilo dál, stejně jako výzva uloupit ty nejvzácnější drahokamy z rukou šlechty. Arman neviděl nic špatného na krádeži od bohatých ani neviděl důvod, proč by sám neměl zbohatnout, a neustále vymýšlel nové a chytré kousky s pobavenou lehkostí.
Proč je Arman tolik lhostejný vůči zákonům i rodičům? Je to prostě chamtivý morous? Možná ne. Jako Intuitivní, Logický typ si vždy najde racionální odůvodnění všeho, co omezuje jeho inspiraci, a preferuje samostatnost, protože je částečně izolovaný od emocí druhých. Jeho Asertivní Identita mu dává sebevědomí bez silné potřeby dávat životu strukturu – dělá, co chce, kdy to chce. Osobnostní rys Hledající přispívá jeho zvídavosti a ochotě porušovat pravidla. Je to sympatický darebák, ale v sobě orientovaný a rozhodně se za to nestydí.
Interakce postav
Pochopení, jak mezi sebou různé osobnostní typy působí, pomáhá autorům nalézat nové pohledy na to, jak postavy mohou proplétat své vztahy pozitivně i negativně – a inspirovat tak nové zápletky a výjevy.
Příklad: Luca (Neklidný Mediátor, INFP-T) byl čím dál tím neklidnější ze svého náhodného společníka. Už tak bylo dost zlé, že se jejich lanovka záhadně zastavila nad ostrými kameny trčícími z jarního sněhu, ale Američan vedle něj působil stejně lehkovážně, jako nedbale. „Hele, myslím, že prostě můžeme skočit dolů,“ řekl Američan (Asertivní Podnikatel, ESTP-A) a nahnul se tak, že jejich společná sedačka začala nebezpečně kývat. „Prosím, nehýbej se. Počkejme tady, opravdu prosím,“ odpověděl mu Luca bolestnou angličtinou se švýcarským přízvukem a přál si, aby zůstal ve svém ateliéru v Bernu. Američan se jen zasmál a rozhoupal nohama ještě víc. „Klídek, kámo, fakt…“
Vědomí, že Luca je citlivý, uzavřený typ, autorovi usnadňuje rozhodování o jeho reakcích vůči mnohem drzejší a více bezstarostné osobnosti typu Asertivní Podnikatel. Luca je ochromený obavami z možného nebezpečí, ale zůstává slušný, zatímco Američan si věří, že situaci zvládá, a příliš neřeší obavy druhých. Když má autor silně vryté rozdíly postav podle typologie osobnosti, jejich interakce jakoby se psaly samy.
Vnitřní reakce
Při rozhodování o pocitech postav v různých situacích je velkou pomocí mít k dispozici osobnostní mapu – usnadní to vykreslení vnitřních reakcí a myšlenkových pochodů. Tato strategie může výrazně pomoci s expozicí i vnitřními monology. Ukažme si to na příběhu o vdovci ve středním věku, který se unavený samotou snaží překonat izolaci.
Příklad: Christopher (Neklidný Architekt, INTJ-T) si nevěděl rady s baristčiným flirtováním. Byla to jen pracovní zdvořilost, nebo o něj opravdu měla zájem? Nepřipisoval její pozornost jen svým přáním? Vyzkoušel tučné spropitné i žádné, ale vždycky mu věnovala zvláštní pozornost, která v něm znovu zažehla dávné, chlapecké naděje. Myšlenka na vztah s mladší ženou ho znejišťovala a přemítal, jestli si vůbec dovolí podlehnout svým touhám. Samozřejmě, všechny tyhle mučivé úvahy mu odvahu k akci nedodaly a jeho rozhovor s ní byl i to ráno stejně rutinní jako jeho objednávka kávy.
Pochopení vnitřních procesů poháněných osobními rysy autorovi napoví, jaký typ osobnosti své postavě přiřadit a jak následně popsat její vnitřní svět. Neklidný Architekt se skvěle hodí k postavě tohoto vdovce: přestože má živou představivost a touhy, často váhá jednat a své city prohání sítem rozumu – raději než by je prostě vyjádřil. Díky této vlastnosti je romantická zápletka napjatá a zajímavá.
Autonomie
Fiktivní spisovatelé jsou do určité míry omezeni svým vlastním osobnostním typem – do svých postav někdy nechtěně promítají své povahy, což charakterům může ubrat na jasnosti. Přemýšlet úplně odlišně než sám za sebe je obtížné, ale znalost jiných typů osobnosti umožní autorovi tuto výzvu zvládnout. Díky tomu může i jasněji odlišit jednotlivé postavy, přestože je všechny vymýšlí a píše on sám.
Příklad: Autor (Neklidný Aktivista, ENFP-T) píše temný příběh o předměstském páru, který se snaží vyrovnat se smrtí svého jediného dítěte – teenagera, jenž zemřel při autonehodě pod vlivem alkoholu. Autor se rozhodne, že otcem bude Neklidný Logistik (ISTJ-T), a zjišťuje, jak by se s takovým traumatem mohl vypořádat právě tento typ. Autor, který by v obdobné situaci sám spontánně vyhledal podporu u blízkých, si uvědomuje, že otec zřejmě své utrpení spíš potlačí a raději ho zalévá alkoholem, aby utekl před svými emocemi.
Psaní postav, které se od nás samotných zásadně liší, nebude nikdy snadné – ale typologie osobnosti je jako průvodce cizím vnitřním světem i srdcem.
Flexibilní inspirace
Když jsou postavy definovány prostřednictvím osobnostních typů, fantazie autorů snadno vystaví představu jejich života – a tím i inspiruje nové zápletky. Konflikt nebo harmonie mezi styly, postupy a dokonce dlouhodobými cíli postav se stávají mnohem jasnějšími, mají-li pevně daný osobnostní základ. Očekávané interakce různých typů jsou však vždy jen odrazovým můstkem – rozhodnutí, jak se postavy skutečně zachovají, zůstává na autorovi.
Příklad: Postavy s odlišnými typy si mohou vytvořit pevné pouto díky tomu, že se jejich protichůdné rysy navzájem vyvažují – a stávají se z nich výjimečné týmy. Stejné typy se ale mohou i nesnášet, pokud dosud nedospěly k poznání, že spolupráce je cennější než prosazování svého za každou cenu. Naopak, postavy s téměř identickým typem mohou ladit jako spřízněné duše, nebo spolu i tak dramaticky konfliktně narážet – kvůli rozdílům v kultuře, víře či motivaci, i když jinak mají podobnou osobnost.
Ať už osobnost postavy spojuje, nebo staví proti sobě, využití typologie osobnosti přináší autorovi větší hloubku. Samozřejmě – i když má postava hloubku a konzistenci, neznamená to, že musí být předvídatelná. Právě o tom bude další díl této série.
Další čtení
Podívejte se i na další díly naší série o psaní fikce:
Teorie osobnosti v psaní fikce I: osobní postavy
Teorie osobnosti v psaní fikce III: hranice a porušování pravidel
Teorie osobnosti v psaní fikce IV: temná stránka zla – „záporáci“
Teorie osobnosti v psaní fikce V: psaní pro čtenáře s různými osobnostními typy